Gudauri

Gudauri je lyžařské středisko, kterým jsme dvakrát projížděli cestou z Tbilisi do Kazbegi a pak zpátky. Sedlem v Gudauri v nadmořské výšce 2395 m n.m. prochází tak zvaná "vojenská cesta", jediná pořádná silnice z Ruska do Gruzie. Na zpáteční cestě jsme si udělali zastávku na horách. V zimě se tu lyžuje a v létě se létá paragliding. Samotným lyžařským střediskem jsme jenom projeli, protože v létě nám přišly zajímavější vyšší polohy.


Na svazích Gudauri se v zimě lyžuje, v létě se jenom pasou ovce.


Vyplatí se tu zastavit už jenom kvůli výhledům do údolí.

Památník míru

Prohlédli jsme si památník rusko-gruzínského přátelství postavený v 80. letech, konkrétně v roce 1983. Na památníku se už podepsal čas, takže je podobně chatrný jako rusko-gruzínské přátelství. Obří mozaiky na podivném betonovém kulatém monstru působí až surreálně, ale výhledy z ochozu jsou fantastické. Pravděpodobně jde o časté místo návštěv místních lidí, protože na příjezdové cestičce k památníku bylo v době naší návštěvy asi deset stánků s občerstvením a cetkami. GPS 42.49229, 44.45309.


Památník je betonová stavba na vrcholu jedné skály.


Kolem památníku je přístupný ochoz s rezavým zábradlím.


Levá část mozaiky oslavuje rolníky a vojáky.


Část mozaiky zachycující ruské tradice (vlevo zlatá rybka) a revoluci.


"Příteli věrný přítel pomůže, nebojí se běd. Srdce dá za srdce. A láska, to je hvězda nad cestou. Rustavli". Zajímaví jsou též jezdci, kteří jsou stylizováni jako svatí Jiří (bodají draka), ale tím, že jich je víc, vylučují ztotožnění se sv. Jiřím, což by v době socialismu bylo rouhání. Letopočet 1873 v horní části připomíná první územní zisk carského Ruska na území dnešní Gruzie, konkrétně smlouvu o protektorátu nad zdejší provincií.


Cesta končící skokem ze skály slouží paraglidistům.


Parkoviště, stánky a opékárny buřtů svědčí o významné turistické návštěvnosti památníku.

Travertinový pramen cestou do Gudauri

Na severní straně hřebenu Gudauri směrem do Kazbegi (Stepancminda) prochází silnice kolem zajímavého přírodního úkazu - travertinového pramene. Pramen se rozlévá po svahu, který postupně pokrývá travertinem. Hned vedle cesty se dá nabrat minerálka. Musím říct, že je velmi chutná. Domnívám se, že před stavbou silnice byl pramen nenápadný, ale vyhloubením zářezu silnice se voda začala rozlévat a vytvořila nápadný narůžovělý povrch. Pod pramenem je malé parkoviště.

GPS 42.53172, 44.47188.


Pramen a travertin nepožívá žádné ochrany, normálně po něm chodí lidé.