Kutaisi

Proč navštívit Kutaisi  - Příjezd a odjezd z Kutaisi - Autobus č. 1 - Letiště Kutaisi - Centrum - Tip na koupání - Katedrála Baghrati - Zajímavosti v širším okolí

Proč navštívit Kutaisi

• důležitý dopravní uzel - letiště Kutaisi
• zajímavá místa v okolí (park Sataplia, klášter Gelati)
• pozoruhodně postavená katedrála Bagrati
• milé centrum, trhy, lanovka

Jestli ale šetříte čas, Kutaisi v klidu vynechejte a jeďte rovnou za jinými cíly (třeba do hor). Na prohlédnutí města podle mě stačí půlden, není tu kromě katedrály žádná echt velká atrakce.

Katedrála Baghrati je památka Unesco, v Kutaisi asi nejzajímavější.

Příjezd a odjezd z Kutaisi

3 vlaková nádraží:

• Maršrutky z letiště a busy ze Zugdidi nebo z Batumi jezdí k nádraží Kutaisi II v západní části města. Jedná se o to větší nádraží. Na stejném místě je větší autobusové nádraží pro západní část Gruzie. Kutaisi II je od centra vzdáleno asi 3 km. Dojít se to dá, ale je to přes město trochu otrava (lepší je autobus č. 10).
• Nádraží Kutaisi I je ve východní části města a obsluhuje pouze lokální trať. Je nevýznamné.
• 7 km na jih od města je třetí nádraží Brotseula. Jezdí tudy rychlíky z Tbilisi do Batumi a mnoho z nich nezajíždí do města. Z Brutseula se do Kutaisi jezdí taxíkem.

Hlavní autobusový uzel je tedy u hlavního nádraží Kutaisi II na západní periferii města. Z Kutaisi II kromě vlaků jezdí:

• maršrutky do Zugdidi
• a marštutky do Batumi
• ty všechny vás můžou vzít i na letiště

U nádraží Kutaisi II mají maršrutky stání na severní straně kousek na jihovýchod u McDonaldu.

Křižovatka u nádraží Kutaisi II. Tady se také dají sehnat taxíky na letiště, když nechcete maršrutkou.

V Kutaisi ještě ale existují i menší autobusové a mikrobusové stanice:

• Busy a maršrutky do Zestaponi a dál na východ (Chiatura přes Zestaponi, Gori, Tbilisi) jezdí z centra z křižovatky na západním břehu (já tomu říkám pod Petřínem).
• Maršrutka do Gelati začíná na ulici Mari Brose v centru, trochu víc na sever.

Nějaké jízdní řády pro spoje z Kutaisi jsou na webu kutaisi.travel/გადაადგილება-2-2-2/. Běží jim to ale jenom v testovacím provozu, takže dokážu jízdní řády zobrazit jenom v gruzínštině, i když to tam nějakou anglickou verzi v roce 2023 mívalo. Nutno číst přes překladač.

Doprava po Kutaisi - autobus č. 1

Nejdůležitější autobusová linka má číslo 1. Je to okružní linka, která jezdí stále dokola. V různých směrech se označuje jako 1A a 1B (gruzínskými písmeny). Spojuje dvěma trasami dvě důležitá místa:

1. nádraží Kutaisi II - to je to důležité nádraží a přestupní uzel směrem k letišti
2. a širší centrum Kutaisi

Vždycky mi tahle linka 1 stačila na kompletní dopravu po Kutaisi. V létě 2023 se linka přechodně přečíslovala na číslo 10, ale už je to zpátky jako okružní číslo 1. Linka 10 existuje také, ale jede trochu jinam.

Vyfocená mapa Kutaisi ukazuje nádraží Kutaisi II vlevo a centrum vpravo nahoře.

Na autobusy jezdící po Kutaisi se může mávat, ale lepší je jet z pravidelné zastávky. Jedna jízda stojí ekvivalent 8 Kč (2023). Platí se libovolnou bankomatní kartou, klidně českou. Jak jsem pochopil, jízdenka je spárovaná s číslem karty (to je v Gruzii už relativně běžné).

Krom toho samozřejmě můžete jezdit taxíkem. Nejsou tu moc drahé.

Letiště Kutaisi

Protože už toho bylo hodně, informace o letišti Kutaisi jsem přenesl na samostatnou stránku.

Mezinárodní letiště v Kutaisi není úplně v Kutaisi, ale asi 20 km západně od města, takže se občas označuje také jako Kopitnari podle nejbližší obce. Blíž než ke Kutaisi má také k městu Samtredia. Letiště leží poblíž železniční trati, nádraží je od letiště asi 1,5 km. Je to ale jiná trať než vede přes Kutaisi. V praxi je tedy potřeba jet do Kutaisi z letiště maršrutkou, která by měla zastavovat u letiště a jezdit každých asi 20 minut. Zastávka maršrutky je na hlavní silnici před letištní budovou a možná jde jen o "zastávku na znamení". Krom toho by měl do centra Kutaisi jezdit oficiální letištní autobus. Začíná v centru u informačního centra a konečnou má na letišti. Jak z letiště, tak od informačního centra (Rustaveli 9a) odjíždní v každou celou hodinu (nevím, jak v noci) a stojí po přepočtu 40 Kč.

Pokud do Kutaisi na letiště přilétáte, není vůbec špatný nápad návštěvu města Kutaisi úplně vynechat a vydat se rovnou na západ k moři nebo na severozápad do hor. (Obzvlášť pokud přiletíte v noci.)

Kutaisské letiště se v angličtině jmenuje David the Builder Kutaisi International Airport, tedy mezinárodní letiště Davida Stavitele (jeden historický král). Mezinárodní kód KUT. Létá se sem docela dost z Polska a od léta 2018 dokonce i z Prahy. Vnitrostátní spoj odsud létá do městečka Mestia ve Svanetii. Pokud se dozvím nějaké zajímavé novinky o leteckém spojení, budu je spíš dávat na stránku o leteckém spojení do Gruzie než sem. Tamtéž shrnuji dopravu z letiště.

Jak se zorientovat v Centru

Vyfocená mapa Kutaisi, detail centra

Centrum města jsme si mentálně připodobnili Praze, podle tvaru řeky. Jenom tekla opačně. Bydleli jsme na Hradčanech, na večeři se chodí do parku na Petřín. Hlavní tržiště a autobusová zastávka je na Starém městě. Některé mikrobusy odjíždějí i z Malé strany (směr Zestaponi), některé (směr Zugdidi) z druhého nádraží (v Praze by bylo v Košířích). A katedrála Bagrati stojí na Letné. Lanovka jezdí ze Starého města na Petřín. Centrum Kutaisi je o dost menší než Praha, takže to prosím berte přibližně.

Zvláštní Kolchidská fontána v centru

V severní části centra na levém břehu doporučuji navštívit zdejší trhy. Fungují každý den.

Řeka Rioni v samotném centru je zbarvena ledovcovým jílem

Pohled na jižní část Kutaisi, už mimo centrum. Je to taková nízká zástavba v zahradách.

Kamarád, který byl v Gruzii koncem osmdesátých let, mi říkal, že Kutaisi určitě nesmím vynechat. Že prý je z Gruzie nejzajímavější. Po nedávných návštěvách Kutaisi mám ale pocit, že se tu na 25 let zastavil čas. Město je neudržované, silnice rozbité, domy chátrající a lidé působí unaveně. I když to může být jenom můj dojem, zlepšuje se to jenom pomalu. Jižní část centra se trochu snaží přizpůsobit turistům, zatímco v severní části jsou zajímavé trhy. Přes řeku jezdí lanovka, v centru je pěkný malý park.

Pokud jde o lanovku, ještě v roce 2019 se jezdilo docela starou, až historickou kabinou. Může to být hezký zážitek.

Kutaisi je druhé největší město Gruzie. Od roku 2012 zde sídlí i parlament, mají postavenou velikou novou budovu na západním okraji města (GPS 42.2642, 42.6596), asi kilometr severozápadně od nádraží Kutaisi II (GPS 42.2566, 42.6700). 

Ubytování

My jsme poprvé do Kutaisi přijeli za deště a v noci. Při hledání ubytování jsme narazili na Hotel Gora, který je pravděpodobně nejlepším ubytováním v Kutaisi (GPS 42.2731, 42.6969, v přirovnání k Praze jakoby na Hradčanech). Dvoulůžkáč s velkou snídaní stojí 70 GEL za jednu noc, uhádáno na 60 GEL (2016). Z hotelu byl fajn výhled. Na Mapy.cz je uvedený jen jako Ubytování - Penzion. Kousek dál jsou podobně solidní Hotel Elegant nebo menší Guest House Nona. Kamarádi tam doporučovali Guest House Mimino - podle fotek vypadá dobře a má majitele, který dobře zná historii města. Případně se dá zkusit jakýkoli jiný hotel v ulici Debi Iskhnelebi. O kousek níž je hodný doporučení Hotel Eurica v ulici Alexander Kazbegi.

V Kutaisi samotném je asi 300 ubytovacích zařízení. Pro baťůžkáře se nikde nekoncentrují, ale trochu větší šance na nízkou cenu a nocleh bez snídaně je ve východní části města, třeba kolem Tbilisi Street.

V okolí Kutaisi se dá navštívit

• národní park Sataplia s dinosauřími stopami
• klášter Gelati
• klášter Motsameta kousek od Gelati
• kaňon Okatse a kaňon Martili - spíš na celodenní výlet
• horký sirný pramen Dikhashkho - taky asi na celý den

Park Sataplia a klášter Gelati popisuji na samostatných stránkách.

Okatse Canyon - kaňon asi 20 km severozápadně od Kutaisi. Vodopády, chodníky připevněné na vysokou skálu. Vstupné 18 GEL. Místy dobré koupání, voda čistá. Místní lidé tam v létě přijíždějí odpoledne na koupačku a válení.

Nejbližší obec ke kaňonu Okatse se jmenuje Gordi (Zeda Gordi). Doprava maršrutkou, nejlépe z Khoni, kam jde také z Kutaisi dojet maršrutkou. Alternativně taxík. (Ze silnice jdoucí severně z Tskaltubo se do kaňonu dá dostat jen velmi špatně nebo vůbec.) Z Gordi se ještě chvíli jde vesnicí na východ k administrativní budově, než se sestoupí do kaňonu.

Martvili canyon - kaňon asi 35 km severozápadně od Kutaisi. Do Martvili z Kutaisi maršrutka č. 1 nebo 200. Výlet je to rozhodně na celý den nebo i na déle, s trochou spěchu se dají oba kaňony navštívit za jeden den.

Další trochu šílený výlet k přírodnímu sirnému prameni Dikhashkho u obce Vani je z Kutaisi 30 km na jih. Nedá se tam cestovat úplně snadno, nejlépe je mít vlastní auto nebo jet taxíkem. Potom to je tak půldenní výlet. Kdo jede maršrutkami, ať počítá s celým dnem. Je tam pak hezké koupání v horké vodě.

V blízkém okolí Kutaisi doporučuju navštívit botanickou zahradu Kolkhuri kousek na severovýchod od Katedrály.

Hezký je i výlet do soutěsky řeky Tskaltsitela směrem na severovýchod ke Gelati.

Tip na koupání

Zatímco v hlavní řece Rioni, která protéká centrem Kutaisi, se moc koupat nedá (teče moc prudce a z ledovce), údolí řeky Tskaltsitela 2 km na východ od centra je na koupání super. Dá se to zvládnout procházkou a v parném dni stojí za to. Je to nedaleko restaurace Veranda (ta ne vždy funguje). V řece je čistá voda a dá se i trochu potápět mezi rybkami.

Koupání v řece Tskaltsitela u starého mostu (nebo přehrady).

Jeskyně Lazoni, kterou jsme našli v mapě, za návštěvu úplně nestojí. Je to jen bahnitá štola, která po 20 metrech končí závalem.

Do nynějška nevíme, jestli ta zvláštní stavba jsou zbytky starého mostu, nebo přehrady. Může jít i o jakýsi povodňový polder. GPS 42.2674N, 42.7305E.

Dalo by se i stanovat na zvýšeném břehu řeky, ale spíš nouzově, ne více dnů. V údolí řeky by měly být cesty, kterými by se mělo být možné dostat na sever až někam ke Gelati.

Katedrála Bagrati

Katedrála Bagrati spolu s klášterem Gelati je součástí světového kulturního dědictví Unesco. Katedrála se stále dostavuje, na začátku 20. století to byla ruina. Prý aby bylo dobře poznat, co je historické zdivo a co moderní dostavba, nařídilo Unesco, aby se nadále katedrála dostavovala moderními architektonickými materiály, jako například betonem a ocelí. Gruzíncům se to úplně nelíbí a nadávají na to. Za sebe musím říct, že mi to přišlo zajímavé. Beztak jsou skoro všechny gruzínské kostely stejné jako přes kopírák, tak tahle se aspoň něčím významně liší.

Katedrála Bagrati byla novodobě znovu postavena. Na konci 19 století zbývaly jenom ruiny. Obrázek na mobilu zachycuje stav někdy kolem roku 1990. Dnes už dostavba výrazně pokročila. Katedrála byla zařazena do UNESCO World Heritage, spolu s klášterem Gelati.

Fotky z různých fází dostavby.

Vstupní portál s moderním kovovým schodištěm.

Vchod a malá zvonice, která z některých úhlů vypadá trochu šikmá

Na moderní dostavbu katedrály Bagrati se názory dost různí. Někomu se prvky ze skla a oceli líbí, jiní je označují za totální nekompetenci architekta. Tuším, že přísné oddělení materiálů nějak souvisí s podmínkou zachování katedrály v UNESCO seznamu, ale víc nevím.

Výrazné kovové schodiště se na první pohled zcela odlišuje od schodišť kamenných.

Některé sloupy nesoucí stavbu jsou z oceli.

Jiný pohled na ocelové prvky interiéru katedrály.

Fotky Kutaisi

Kutaisi soucítí s Ukrajinou. Sláva Ukrajině, napsáno ukrajinsky. Gruzínci umějí většinou azbuku dobře číst, takže tomu rozumí.

interiér bílého kostela Amaghleba

Jedna z východních uliček Kutaisi, která se jmenuje honosně Tbilisi Street. Ono to trochu dává smysl, protože opravdu míří směrem na východ. Asi stará cesta. V širším okolí je asi nejvíc drobných ubytování.

ořechy a luštěniny na trhu

Pohled z hotelu Gora směrem na "Staré město"

Ekvivalent "Malé strany"

 

Jediný hezký pohled na zdejší sídliště. Jinak to jsou klasicky ponuré domy.

 

Socha pána v centrálním parku

Centrální park

Sousoší v centrálním parku

V parku je připomenutí 9. dubna 1989, kdy sovětská moc tanky a chemickými zbraněmi násilně rozehnala pokojnou politickou demonstraci v Tbilisi. 21 obětí, přes stovku zraněných.

Plastika na muzeu Velké vlastenecké války

Katolický kostel

Umělecké dílo pod kopcem, kterému jsme říkali "Petřín".