Ubytování v Gruzii

V Gruzii se základní kategorie levného hotelu označuje pojmem Guesthouse. Vyšší úroveň se označuje jako hotel a je řídká. Když jsme hledali penzion, nerozuměli nám. Pojem hostel znají jen v turistických místech (Tbilisi, Ušguli apod.). Turistické oblasti mají obecně lepší kvalitu ubytování a nižší cenu. Trochu paradox, ale je to tak.

Sám jezdím dost na náhodu, takže si rezervuji předem ubytování jenom tam, kam vím, že přijedu hodně pozdě v noci. Takže většinou hledám na místě, koukám na cedule, ptám se a smlouvám o ceně. V Gruzii je běžné uvádět cenu ubytování za lůžko a noc, nikoli za celý pokoj. Asi protože se pak částka zdá menší. Ale i tak je vždycky lepší jezdit aspoň ve dvou, protože většina pokojů jsou dvoulůžkáče a cena ubytování je ve více lidech většinou nižší.

Průměrná cena za ubytování vycházela po přepočtu na 450 Kč za dvoulůžkáč na noc.


Art Hostel v Tbilisi. To je ten, co jsem si ho rezervoval předem přes web. Kdybych věděl, jak vypadá, tak bych si ho nevybral. Nakonec to bylo nejdražší (kolem 600 Kč na osobu) a skoro i nejhorší ubytování, které jsme v Gruzii měli. Ubytování pro baťůžkáře se v Tbilisi soustředí kolem starého města.


Největší komfort, když nepočítám spaní venku, jsme měli v guesthousu Iberia v městečku Mccheta. Nalezeno naslepo. Přímo naproti katedrále, zahrádka, terasa, pokoje obložené dřevem, kuchyňka na chodbě. Cena 50 Lari za dvoulůžkáč. Sousední domy v téhle ulici také provozují guest housy za podobných podmínek.


Solidně vypadal Riho hostel v Ušguli. Ceny ubytování neznám, protože jsme šli pod stan, ale jídlo tam měli šíleně předražené. Tohle je fotka společenské místnosti.


Recepce hotelu Gora v Kutaisi. Jde pravděpodobně o nejlepší hotel v Kutaisi. U nás by měl asi tak 3 hvězdičky. Za dvoulůžkáč jsme uhádali cenu 60 Lari na noc. Nemohli jsme si moc vybírat, dorazili jsme v dešti o půlnoci. Ráno nás překapila snídaně v ceně.


V hotelu Gora v Kutaisi jsme zůstaly dvě noci, protože jsme si chtěli orazit, umýt se a usušit. Na pokoji byl fén. Večery jsme trávili na terase s výhledem na město, to bylo docela fajn.


Kousek od tohoto kostelíku jsme bydleli v Gori. Guesthouse se jmenoval Old Gori, stál 25 GEL na noc za dvoulůžkáč. Wifi, sociálka na chodbě.

V Kazbegi jsme neměli štěstí. Ubytovali jsme se v domě hrůzy u nějaké paní, která nás ulovila mezi ulicemi, když jsme sháněli místo na spaní. Pavouci v posteli, propadlé postele, špína, staré skříně plné předmětů, bez wifi, uhádáno ze 20 na 15 Lari na osobu a noc. Ale měli jsme utéct. Okno nemělo sklo a na záchod se chodilo potmě přes zahradu do jiného vchodu. Kamarádky měly větší štěstí a povedlo se jim sehnat velmi příjemný guesthouse Lily & Mary za 25 na noc za jednoho. V


V Mestii je kemp. Cenu neznám, ale měli tam vodu a wifi. Asi fajn pro budgetové cestovatele.

V Mestii jsme bydleli v Inga Guesthouse, kam nás poslal provozovatel jiného ubytka, který měl plno. Uhádali jsme cenu z 20 na 15 GEL za osobu a noc. Paní nám nabízela ještě opulentní gruzínskou večeři za 13 GEL nebo snídani za 10 GEL či plnou penzi za 20, ale neměli jsme po dlouhém cestování takový hlad, aby se to vyplatilo.


Ve stanu jsme spali jenom občas, hlavně ve Svanetii. Zdarma, bez snídaně, ale úplně v pohodě. Stačí poodejít od cesty a najít hezké místo. Jednou jsme si dokonce udělali táborák a vytáhli kytaru.


Poslední noc před odletem z Tbilisi jsme se už nechtěli ubytovávat, protože nám to letělo v 5.35 a autobus č. 37 jel ještě dříve. Uložili jsme se na karimatky na trávník do jednoho z městských parků mimo dosah lamp a automatického zavlažování.

 Jak se ukázalo, v noci jsme v tom parku rozhodně nespali sami, místní Tbilisané tam pospávali po lavičkách také. Bylo to úplně v pohodě. I když jsem samozřejmě udělal bezpečnostní opatření s doklady a penězi, jako dělám při každém spaní na veřejnosti, cítil jsem se velmi bezpečně. V parku dokonce přes noc fungovaly veřejné toalety a pití se dalo koupit ve večerce naproti přes ulici.