Tbilisi


Tbilisi je hlavní město Gruzie.

Má 1,5 miliónu obyvatel, takže velké je asi jako Praha.

Doprava v Tbilisi

V Tbilisi jezdí

  • metro
  • číslované autobusy
  • minibusy aneb maršrutky


Metro v Tbilisi vypadá hodně podobně jako to pražské nebo moskevské.

Tbiliská lítačka Metromoney

Lístek ve formě čipové karty jmenuje Metromoney. Kartička stojí 2 GEL, jedna jízda stojí 0,5 GEL (takže asi 5 Kč). Kartička se dá koupit v v okénkách na stanicích metra a možná i na dalších místech. Dobíjí se tamtéž, stačí paní podat kartičku a peníze. Při vstupu do metra se kartička přikládá k turniketu, který mě pak pustí. Když jsme měli jednu kartičku na dva lidi, tak jsme si kartičku po průchodu turniketem podávali dozadu. Tím se může ale ztratit sleva.

Sleva nastává, když v krátkém čase použiju více dopravních prostředků na jednu kartičku, takže například autobus - metro - autobus. První jízda je za plnou cenu, navazující jsou lacinější., Otázka je, jestli při ceně jedné jízdy 5 Kč má smysl řešit nějaké slevy.

V autobusech se používá tatáž kartička a také to stojí 0,5 GEL.


Dokonce i na lanovku na městský kopec se používá kartička metromoney, tam ovšem jedna jízda stojí 1 GEL a kartičku musí mít každý svou.

Městské autobusy

Jsou číslované a fungují podobně jako naše. Jediný rozdíl je nutnost nastupovat předem a nechat si z kartičky strhnout peníze. Cena za jízdu se strhne bez ohledu, jak dlouho nebo jak daleko jedete. Tarif je nepřestupný, naštěstí laciný (0,5 GEL v roce 2016, takže 5 Kč za jednu jízdu).

Doprava z letiště a na letiště Tbilisi

Autobus číslo 37 přes den jezdí každou půl hodinu a v noci přibližně jednou za hodinu. Jezdí přes různé stanice (např. Avlabari, Náměstí Svobody, Rustaveli) a končí na hlavní přestupní stanici, tedy na hlavním nádraží. V tomto autobuse se také platí kartičkou Metromoney, nebo hotově. Když jsme jeli z letiště poprvé, neměli jsme drobné, protože jsme právě vytáhli peníze z bankomatu a nestihli si rozměnit. Autobusák nás pak nechal jet z letiště zadarmo, ale bylo nám to blbé.


Metro má dvě trasy. Delší červenou a boční zelenou. Hlavní přestupní stanice je zároveň hlavní nádraží odkud odjíždějí dálkové vlaky.

Otevřená centrální část s lanovkou je mezi stanicemi Náměstí svobody a Avlabari. Spodní stanice lanovky je nejblíž ke stanici Avlabari.

Staré město je nejblíže ke stanici Náměstí svobody. Gruzínsky Tavisuplebis Moedani. U této stanice je i informační centrum a v podchodu jsme si koupili SIM kartu.

Něco jako centrum je nejblíže stanici Rustaveli.

Minibusy směrem Mccheta nebo Kazbegi odjíždějí ze stanice Didube. Tolik stanice metra, které mi přišly nějak důležité.

Co v Tbilisi navštívit

Kdo Tbilisi jenom profrčí a nic si nestihne prohlédnout, podle mě úplně zas tak o moc nepřijde. Ale kdo má den či dva, může zkusit:

  • staré město
  • katedrálu
  • otevřenou oblast kolem řeky s moderními stavbami
  • kopec nad městem lanovkou
  • když zbude čas, tak botanickou zahradu na druhé straně kopce.

Staré město není nic úchvatného, že by to nešlo vynechat. Ani nevím, jestli tomu Gruzínci říkají staré město s velkým S, možná ani ne. Je to oblast starších hůře vypadajících domů, sporadicky obklopená nízkými hradbami. Severní oblast je taková, že tam až chcípnul pes. Bydlí tu chudé rodiny a pozoruhodné jsou plynovody tažené kolem zdí působící dojmem, že je někdo svařoval hala bala nahonem, každý pes jiná ves. Ve  východní části směrem k řece je pár hezčích uliček, jedna se "zahrádkami" venkovních restaurací. Vede směrem k hodinové věži, hlavní pamětihodnosti starého města. Hodinová věř působí mírně komicky a evidentně byla stavěna se záměrem, aby tak působila. Je mírně šikmá, má různě stavěná patra a každou celou hodinu hodinový stroj předvádí nějaké loutky. V jižní části starého Tbiliského města, směrem k tureckým lázním, je relativně hodně ubytovávacích kapacit pro baťůžkáře. Úroveň mají různou či spíše horší.


V létě je na mnoha místech Tbilisi příjemný stín od pouličních stromů.

 


Obskurní hodinová věř ve starém městě. Každou celou hodinu se na ní něco děje.


Plynovody jsou v Gruzii vedeny venkem. Občas to tvoří hezké scenérie.


Docela hezké hradby u Rustaveli.

Nám zbylo v Tbilisi ještě asi pět hodin času, tak jsme se svezli lanovkou na kopec. Lanovka má spodní stanici na Evropském náměstí, což je ta velká otevřená plocha na levém (východním) břehu řeky. Lanovka je levná (1 GEL) a platí se také kartičkou Metromoney. Nahoře na kopci je kromě výhledů na celé Tbilisi zajímavá veliká socha představující ženu s mečem. V noci bývá osvětlená a tvoří dominantu města. Z horní stanice lanovky lze sejít buďto přes zbytky hradu rovnou dolů k tureckým lázním, nebo to vzít hodně na jih a udělat si delší procházku přes botanickou zahradu.

Botanická zahrada je volně přístupná, tvoří ji údolí na jižní straně kopce se sochou. Údolím protéká potok. U horní části zahrady stojí na hraně kopce jakési milionářské sídlo, které nelze z žádné strany obejít. Je to paradoxní. U nás by na tak významném místě nad hlavním městem stálo třeba národní muzeum nebo sídlo hlavy státu, tady jsou nepřístupné zdi a hlídané tunely střežící klid jakéhosi oligarchy. Takže do botanky je potřeba sejít relativně brzo a milionářské sídlo obejít z jihu.

Procházka botanickou zahradou je velmi příjemná. Pod velkým vodopádem jsme se spolu s místními vykoupali v překvapivě velké a hluboké tůni. Jdete-li botanickou zahradou stále dolů, dojdete oklikou k tureckým lázním.


Pohled z lanovky směrem ke katedrále.


Pohled z lenovky směrem nahoru.


Pohled od lanovky dolů


Horní stanice lanovky


Doporučuji vyjet si lanovkou na kopec a koukat se na střechy.


Na kopci kousek od horní stanice lanovky stojí veliká socha. Tvoří význačnou dominantu města. V noci osvětlená.


Jakési vykopávky.


Na druhé straně kopce, na který jezdí lanovka, je botanická zahrada.


Horní část botanické zahrady je vlastně velmi příjemný parčík.


Vodopád v botanické zahradě je překvapivě vysoký a silný. Pod vodopádem jsem se vykoupal, v parném dni to bylo moc příjemné.


Botanická zahrada


Turecké lázně. Jsou přístupné. Kamarád, který v nich byl, říkal, že to byly normální turecké lázně, ale objednanou masáž velmi odflákli.

Těžko říct, jestli má Tbilisi něco jako hlavní centrum, ale pokud ano, tak to je v okolí stanice metra Rustaveli. Je tu i pár výškových budov, vládní budovy, hezké parky. Hezky působila stará budova parlamentu (nová je v Kutaisi). Mně to nepřišlo až tak extrémně zajímavé.


Na některých místech jsem viděl i plastiky, pravděpodobně ještě z období Sovětského svazu.


Jestli je něco v Tbilisi strašně špatně, tak je to všudypřítomná intenzivní automobilová doprava. Místo toho, aby si udělali hezké nábřeží, udělají si podél vody pětiproudou silnici.


Osmiproudá silnice u stanice metra Rustaveli.


Hlavní nádraží vypadá jako obchodní dům. Je u přestupní stanice metra Sadguris Moedani


Docela hezký interiér nádražní hospody ve třetím patře "nádražního obchoďáku".


Celkový pohled na centrální Tbilisi. Moderní stavby dotvářejí zdání modernosti. Na tomto snímku konkrétně lávka, které se zde říká "vložka".


Hlavní velký prostor u řeky se nazývá Náměstí Evropy. Gruzie sama sebe za součást Evropy chápe zcela samozřejmě.


Náměstí Svobody. Na sloupu socha Svatého Jiří.


Panelák u hlavního nádraží. Zdejší čtvrť nám přišla velmi zuajímavá, protože jsme viděli normální život. Všude kolem nádraží byly stánky s jídlem a zeleninou. Zelenina byla extrémně laciná, například kilo rajčat bylo v přepočtu za 2 Kč.


Na nádraží Didube, ze kterého odjíždějí busy do Mcchety a do Kazbegi, bývá docela zmatek. Měli jsme problém i najít zdejší stanici metra.


Stanice metra Didube už není pod zemí, takže vypadá trochu jako normální vlak.


Občas se někde staví