Tbilisi

Tbilisi je hlavní město Gruzie.

Má 1,5 miliónu obyvatel, takže velké je asi jako Praha.

Doprava v Tbilisi

V Tbilisi jezdí

• metro
• číslované autobusy
• minibusy aneb maršrutky

Metro v Tbilisi vypadá hodně podobně jako to pražské nebo moskevské.

Tbiliská lítačka Metromoney

Lístek ve formě čipové karty jmenuje Metromoney. Kartička stojí 2 GEL, jedna jízda stojí 1 GEL (takže asi 8 Kč, 2023). Kartička se dá koupit v v okénkách na stanicích metra a možná i na dalších místech. Dobíjí se tamtéž, stačí paní podat kartičku a peníze. Při vstupu do metra se kartička přikládá k turniketu, který mě pak pustí ven. Když jsme měli jednu kartičku na dva lidi, tak jsme si kartičku po průchodu turniketem podávali dozadu. Tím se může ale ztratit sleva.

Sleva nastává, když v krátkém čase použiju více dopravních prostředků na jednu kartičku, takže například autobus - metro - autobus. První jízda je za plnou cenu, navazující jsou lacinější., Otázka je, jestli při ceně jedné jízdy 8 Kč má smysl řešit nějaké slevy.

V autobusech se používá tatáž kartička a také to stojí 1 GEL.

Dokonce i na lanovku na městský kopec se používá kartička metromoney, tam ovšem jedna jízda stojí 2 GEL a kartičku musí mít každý svou.

Městské autobusy

Jsou číslované a fungují podobně jako naše. Jediný rozdíl je nutnost nastupovat předem a nechat si z kartičky strhnout peníze. Cena za jízdu se strhne bez ohledu, jak dlouho nebo jak daleko jedete. Tarif je nepřestupný, naštěstí laciný (0,5 GEL v roce 2016, takže 5 Kč za jednu jízdu).

Doprava z letiště a na letiště Tbilisi

Autobus číslo 37 přes den jezdí každou půl hodinu a v noci přibližně jednou za hodinu. Jezdí přes různé stanice (např. Avlabari, Náměstí Svobody, Rustaveli) a končí na hlavní přestupní stanici, tedy na hlavním nádraží. V tomto autobuse se také platí kartičkou Metromoney, nebo hotově. Když jsme jeli z letiště poprvé, neměli jsme drobné, protože jsme právě vytáhli peníze z bankomatu a nestihli si rozměnit. Autobusák nás pak nechal jet z letiště zadarmo, ale bylo nám to blbé.

Metro má dvě trasy. Delší červenou a boční zelenou. Hlavní přestupní stanice je zároveň hlavní nádraží odkud odjíždějí dálkové vlaky - Sadguris Moedani (Station Square).

Centrální otevřená část Tbilisi s lanovkou a moderními stavbami je mezi stanicemi metra Náměstí svobody a Avlabari. Spodní stanice lanovky je nejblíž ke stanici Avlabari.

Staré město je nejblíže ke stanici Náměstí svobody. Gruzínsky Tavisuplebis Moedani. U této stanice je i informační centrum a v podchodu jsme si koupili SIM kartu. Něco jako živé centrum je nejblíže stanici Rustaveli.

Hlavní vlakové nádraží vypadá zvenku jako obchodní dům. Je u přestupní stanice metra Sadguris Moedani (Station Square).

Minibusy směrem Mccheta nebo Kazbegi odjíždějí ze stanice Didube. Tolik stanice metra, které mi přišly nějak důležité.

Doprava z Tbilisi

jsou jen dva tři způsoby

• maršrutkami (malé autobusy)
• vlakem
• většími autobusy asi jen mezistátně, jen ze stanice Ortachala

Případně můžete zkusit taxíky. Jsou sice levnější než u nás, ale pořád vlastně dost drahé. V případě vlaků je problém, že jich jezdí málo a jsou vykoupené pár dnů dopředu. Takže nejvíc se cestuje maršrutkami.

Do Gudauri, Kazbegi a dál do Ruska (tam nejezděte, nemáte vízum) - ze stanice Didube maršrutkou nebo taxíkem.

Do Mccheta, Gori, Khasuri - ze stanice Didube maršrutkou

Do Borjomi - buďto vlakem (jede dost pomalu, ale nebývá vyprodaný), nebo ze stanice Didube maršrutkou

Do Zestaponi, Kutaisi, Samtredia, Ozurgeti - nejlépe vlakem, ale pokud nepojede nebo bude vyprodaný, tak opět maršrutkou ze stanice Didube

Do Kharagauli nebo Marelisi (na cestu do NP Borjomi ze severu) - vlakem, pokud budou lístky

Do Zugdidi, Ureki, Kobuleti a Batumi - vlakem, nejlépe nočním. Pokud nebudou lístky, tak opět maršrutkou z Didube.

Do Svanetie (Mestia, Ushguli) - jezdí se přes Zugdidi (přes Lentekhi to moc nejde), takže ideálně vlake do Zugdidi a dál maršrutkou nebo taxíkem. Nebo maršrutkami přes Kutaisi (odjíždí z Didube).

Do Arménie - vlakem (ideálně nočním) všechny jedou přes Sadakhlo a Gyumri; nebo maršrutkou (prý od vlakového nádraží) nebo autobusem z centrálního autobusového nádraží Ortachala (Central Bus Station Ortachala, asi 1,5 km pěšky na jih ze stanice metra Isani. Asi na autobusák Ortachala jedou i nějaké městské autobusy, ale neznám jejich čísla.)

Do Istanbulu - železnice Gruzie a Turecka nejsou propojené, takže nejlépe autobusem z autobusáku Ortachala. Projíždějí tu turecké autobusy spojující Turecko s Ázerbajdžánem.

Do Telavi - maršrutkou z autobusáku Ortachala. Tyhle maršrutky by měly stavět i u metra Isani. Z Telavi se dál případně pokračuje do Tušetie.

Do Rustavi, Gardabani - vlakem z hlavního nádraží nebo z nádraží Samgori. Jestli jede vlak dál směrem do Ázerbajdžánu, nevím.

Vlaků jezdí z Tbilisi relativně málo a lístky se skoro vždy musí kupovat předem. Jízdní řády nemám, ale nějaké podrobnosti o vlacích píšu na stránce o dopravě.

Na nádraží Didube, ze kterého odjíždějí busy do Mcchety a do Kazbegi, bývá docela zmatek. Měli jsme problém i najít zdejší stanici metra. Jinak je ale "autobusové" nádraží Didube docela důležité, protože se odsud dá dostat maršrutkami z Tbilisi do celé západní Gruzie.

Do "východní" Gruzie se naopak skoro vždy dostává přes autobusové nádraží Ortachala (čte se Ortačala). Pozor, Ortachala je název celé čtvrti, autobusák je až na jejím jižním okraji.

Historický moment

Dovolil bych si vypíchnout téměř neznámou událost. Devátého dubna 1989 se v Tbilisi odehrál tak zvaný Tbiliský masakr, při němž Sovětská armáda zabila nejméně 21 účastníků protisovětské demonstrace a další stovky demonstrantů zranila. Demonstrace proti zlořádům se účastnily převážně mladé ženy. Poté, co se asi stotisícový dav nedokázal rozejít, byly proti ženám nasazeny transportéry, parašutisté a bojové plyny. K akci vydalo souhlas nejvyšší sovětské vedení včetně Gorbačova. Událost se odehrála v okolí dnešní stanice Rustaveli.

Co v Tbilisi navštívit

Kdo Tbilisi jenom profrčí a nic si nestihne prohlédnout, podle mě úplně zas tak o moc nepřijde. Ale kdo má den či dva, může zkusit:

• staré město
• katedrálu
• otevřenou oblast kolem řeky s moderními stavbami
• pevnost a kopec nad městem lanovkou
• když zbude čas, tak botanickou zahradu na druhé straně kopce
• v letních vedrech jezero "Tbilisi sea" severovýchodně od města
• jezero Lisi na severozápadním okraji města má také dobré koupání a lázně
• turecké sirné lázně v centru u Abanotubani

Staré město není nic úchvatného, že by to nešlo vynechat. Ani nevím, jestli tomu Gruzínci říkají staré město s velkým S, možná ani ne. Je to oblast starších hůře vypadajících domů, sporadicky obklopená nízkými hradbami. Severní oblast je taková, že tam až chcípnul pes. Bydlí tu chudé rodiny a pozoruhodné jsou plynovody tažené kolem zdí působící dojmem, že je někdo svařoval hala bala nahonem, každý pes jiná ves. Ve  východní části směrem k řece je pár hezčích uliček, jedna se "zahrádkami" venkovních restaurací. Vede směrem k hodinové věži, hlavní pamětihodnosti starého města. Hodinová věř působí mírně komicky a evidentně byla stavěna se záměrem, aby tak působila. Je mírně šikmá, má různě stavěná patra a každou celou hodinu hodinový stroj předvádí nějaké loutky. V jižní části starého Tbiliského města, směrem k tureckým lázním, je relativně hodně ubytovávacích kapacit pro baťůžkáře. Úroveň mají různou či spíše horší.

V létě je na mnoha místech Tbilisi příjemný stín od pouličních stromů.

Obskurní hodinová věř ve starém městě. Každou celou hodinu se na ní něco děje.

Plynovody jsou v Gruzii vedeny venkem. Občas to tvoří hezké scenérie.

Docela hezké hradby u Rustaveli.

Nám zbylo v Tbilisi ještě asi pět hodin času, tak jsme se svezli lanovkou na kopec k pevnosti Narikala. Lanovka má spodní stanici na Evropském náměstí, což je ta velká otevřená plocha na levém (východním) břehu řeky. Lanovka je levná (2 GEL) a platí se také kartičkou Metromoney. Nahoře na kopci je kromě výhledů na celé Tbilisi zajímavá veliká socha představující ženu s mečem. V noci bývá osvětlená a tvoří dominantu města. Z horní stanice lanovky lze sejít buďto přes zbytky pevnosti Narikala rovnou dolů k tureckým lázním, nebo to vzít hodně na jih a udělat si delší procházku přes botanickou zahradu.

Pevnost Narikala byla postavena už prý ve 4. století Peršany. Většina současných zdí je z 8. století a postavili ji tehdy zde vládnoucí Arabové. Jméno pochází z turkických jazyků, protože "kale" je turecky hrad a "narin" je prý mongolsky malý. V roce 1827 byla část pevnosti poničena zemětřesením, poté demolována a opuštěna. Uprostřed pevnosti stojí kostel sv. Mikuláše.

Botanická zahrada je volně přístupná, tvoří ji údolí na jižní straně kopce se sochou. Údolím protéká potok. U horní části zahrady stojí na hraně kopce jakési milionářské sídlo, které nelze z žádné strany obejít. Je to paradoxní. U nás by na tak významném místě nad hlavním městem stálo třeba národní muzeum nebo sídlo hlavy státu, tady jsou nepřístupné zdi a hlídané tunely střežící klid jakéhosi oligarchy. Takže do botanky je potřeba sejít relativně brzo a milionářské sídlo obejít z jihu.

Procházka botanickou zahradou je velmi příjemná. Pod velkým vodopádem jsme se spolu s místními vykoupali v překvapivě velké a hluboké tůni. Jdete-li botanickou zahradou stále dolů, dojdete oklikou k tureckým lázním.

Pohled z lanovky směrem ke katedrále.

Pohled z lenovky směrem nahoru k pevnosti Narikala.

Pohled od lanovky dolů

Horní stanice lanovky

Doporučuji vyjet si lanovkou na kopec a koukat se na střechy.

Na kopci kousek od horní stanice lanovky stojí veliká socha. Tvoří význačnou dominantu města. V noci osvětlená.

Jakési vykopávky.

Na druhé straně kopce, na který jezdí lanovka, je botanická zahrada.

Horní část botanické zahrady je vlastně velmi příjemný parčík.

Vodopád v botanické zahradě je překvapivě vysoký a silný. Pod vodopádem jsem se vykoupal, v parném dni to bylo moc příjemné.

Botanická zahrada

Turecké sirné lázně u Abanotubani. Jsou přístupné. Kamarád, který v nich byl, říkal, že to byly normální turecké lázně. Mají oddělené části pro muže a ženy s různou cenou (vstupné muži 10 GEL, ženy 6 GEL, půjčení prostěradla 3 GEL). Zavírají někdy pozdě večer, ale poslední možný vstup do veřejné části je v 8 večer.

Těžko říct, jestli má Tbilisi něco jako hlavní centrum, ale pokud ano, tak to je v okolí stanice metra Rustaveli. Je tu i pár výškových budov, vládní budovy, hezké parky. Hezky působila stará budova parlamentu (nová je v Kutaisi). Mně to nepřišlo až tak extrémně zajímavé.

Na některých místech jsem viděl i plastiky, pravděpodobně ještě z období Sovětského svazu.

Jestli je něco v Tbilisi strašně špatně, tak je to všudypřítomná intenzivní automobilová doprava. Místo toho, aby si udělali hezké nábřeží, udělají si podél vody pětiproudou silnici.

lávka pro pěší zvaná "vložka" je jedna z mála příjemných výjimek, kde nevyhrávají auta

Osmiproudá silnice u stanice metra Rustaveli.

Tbilisi Sea je jezero na západ od města. Buď se dá zaplatit 30 GEL za vstup do jednoho z místních komplexů (Gino's Paradise, Tbilisi Sea Club), kde se kromě vstupu do moře nachází lehátka, bazény, občerstvení atd. Druhá možnost je mezi těmito dvěma místy někde na férovku vlézt do vody a vykoupat se zdarma. Teoreticky by to mělo jít. Ovšem je nutné neočekávat žádné hezké pláže. Jako nouzovka ve vedrech asi fajn. Z toho jezera berou vodu, takže je relativně čisté.

Docela hezký interiér nádražní hospody ve třetím patře "nádražního obchoďáku".

Celkový pohled na centrální Tbilisi. Moderní stavby dotvářejí zdání modernosti.

Hlavní velký prostor u řeky se nazývá Náměstí Evropy. Gruzie sama sebe za součást Evropy chápe zcela samozřejmě.

Náměstí Svobody. Na sloupu socha Svatého Jiří.

Panelák u hlavního nádraží. Zdejší čtvrť nám přišla velmi zuajímavá, protože jsme viděli normální život. Všude kolem nádraží byly stánky s jídlem a zeleninou. Zelenina byla extrémně laciná, například kilo rajčat bylo v přepočtu za 2 Kč.

Stanice metra Didube už není pod zemí, takže vypadá trochu jako normální vlak.

Občas se někde staví

Katedrála

Tbiliská katedrála je hezká moderní stavba s velkorysým parkovým areálem. Asi nemá cenu plánovat si sem celodenní výlet, ale když se procházíte po Tbilisi, byla by škoda ji pominout, i když je to trochu do kopce. Stojí trochu dál od řeky, než jsem čekal, okraji širšího centra (na levém břehu, východně od centra).

Vnitřek hezké moderní katedrály. Katedrála nám přišla hodně navštěvovaná

Kromě hlavní katedrální stavby jsou v areálu i nějaké další stavby včetně menšího kostela. Také tam mají v rohu parku chov ptactva (husy, kachny, slepice).

zvonice u katedrály

Tohle už je nějaký jiný kosttel v centrální části Tbilisi.

Ubytování

Ve Tbilisi je spousta malých hotýlků, takže doporučuji vybírat standardními cestami. Nejsou nikde extrémně koncetrované, i když v centru je jich samozřejmě víc. Velké hotely typu resortů jsem nikde moc neviděl.

Jedno z ubytování ve dvoře v rušnější části Tbilisi. Jmenovalo se Bon Voyage a bylo to tam blbé, protože náš pokoj neměl okna, což ve čtyřicítkových letních teplotách tolik nevadilo, ale vyvětrat nešlo ani v noci.