Khulo

Khulo je malé městečko v Adžárii - v hlubokém údolí řeky Adžary, asi 60 km východně od Batumi. Je proslulé svou lanovkou, která spojuje Khulo s horskou vesnicí Tago. V současnosti, poté, co se vyměnily staré lanovky v Čiatuře, je to nejstarší funkční osobní lanovka v Gruzii.

Krom lanovky je Khulo důležité jako správní centrum oblasti, horní části Adžárie. Samozřejmě tudy prochází jediná silnice vedoucí údolím, ale také se tu nějaká údolí schází. Takže v Khulo je trochu víc možností nákupů a ubytování než v okolních obcích Adžárie.

Jak se dostat do Khulo

Jediná doprava do Khulo je po silnici. To znamená maršrutkou, taxíkem nebo stopem. Já samozřejmě jezdím stopem, protože je to nejzábavnější. Nutno říct, že v Gruzii 2023 bralo skro vždycky první auto, jen na větších křižovatkách jsme museli déle čekat. Z toho důvodu nemám přesné údaje o maršrutkách, protože jsme je nepotřebovali. Maršrutka jezdí do Khulo prý čtyřikrát denně z Batumi. Dvě z nich by mělo jet přes sedlo Goderdzi do Adigeni (ráno a večer).

Lanovka Khlulo - Tago

Přes den jezdí lanovka v taktu asi 15 minut. Pro cizince stojí lístek tam a zpátky 5 GEL, tedy asi 43 Kč. Kolem jedné hodiny odpoledne mají hodinovou přestávku. Poslední spoj dolů jede v pět nebo šest k večeru, je třeba se zeptat.

Kabinka lanovky se jeví jako docela malá, odhadem pro šest lidí. V praxi se do ní ale lidí vejde třináct a možná i víc.

Místní obyvatelé mají svezení levnější a mohou i předbíhat ve frontě.

Kabinka je díky zájmu turistů na většině cest plná, ale málody prý musejí turisté čekat na další cyklus. Je prostě zvykem, že jedou všichni, kdo se ke kabině v daném čase sejdou. Pak není moc čeho se držet, takže se cestující drží i rámu okénka. Nelze se držet řebříku pověšeného pod stropem (na fotce ta bílá jako tyč).

Horní stanice lanovky u vesnice Tago. Jak je vidět, údolí, které lanovka překonává, je docela hluboké. Vzdušnou čarou jede lanovka něco přes 1,5 km.

Lístky se kupují ve Khule kousek od nástupní platformy. Tamtéž se i čeká. Nevím ale, jestli tam vzniká něco jako fronta. Pokud znáte chování lidí v postsovětském prostoru, tak je vám jasné, že na nějaké fronty nehrají a pokud ano, tak se jiní snaží bez uzardění předbíhat.

Tago

Vesnička Tago u horní stanice lanovky by sama o sobě ničím zajímavá nebyla. Ale protože je lanovkou relativně snadno dosažitelná, nabízí se jako výchozí bod výletů po okolních horách. Horní stanice lanovky je 1000 metrů nad mořem, což je dost vysoko. Śpičky okolních hor jsou kolem 1800 m n. m. Dalším důvodem návštěvy a přenocování může být hezký glamping.

Jedno z nejbližších stavení k lanovce funguje jako malá hospůdka. Trochu předražená, ale jen trochu. Na čaj a kafe stačí.

Krásné výhledy z výšky asi nemusím připomínat. Opravdu dobře se tu sedí a kouká na Adžárii, ale dá se tu i dobře chodit.

Od horní stanice lanovsky vede jakási značená trasa ke klášteru Skhalta. V mapě vyznačená není. Klášter Skhalta se nachází ve vedlejším jižním údolí u obce Kinchauri. Šli jsme po té cestě asi 3 km, než jsme to otočili zpátky k lanovce. Cesta je to docela příjemná a ani nemá žádné extrémní převýšení.

Ale z Tago by se dalo jít i po neznačených cestách, které jsou v mapě na mapy.cz. Jako lákavý cíl vypadají zdejší hory s vrcholy kolem 1800 nebo žabí jezírko Otsinri na jižním úbočí hor. Odtud by opět šlo sejít dolů do Kinchauri, případně se tím jižním údolím vydat stopem dál až nahoru k horám u pevnosti Khikhani.

Ve vesnici Tago jsou běžné domky, dokonce malá škola a oplechovaná mešita. Nejzajímavější mi tam ale přišel místní glamping.

Glamping Tago

Glamping je moderní označení výjimečných ubytovávacích zařízení, které jsou často velmi přírodně zařízené nebo přímo v přírodě. Glamping Tago funguje jak na ubytování, tak i jako obyčejná čajovna / kavárna. Je běžné, že si sem turisté vyšlápnou od lanovky, vypijí čaj, zahrají na kytaru a jdou zpátky na lanovku. Na fotce vlevo je vidět Jonas a Tornike, kteří glamping vedou. Umějí dobře anglicky.

Nebo se tu lze ubytovat. Kromě společenské místnosti s čajovnou ve velkém stanu jsou na svahu rozmístěny soukromé stany. Výš po svahu stojí ještě jedna dřevěná budova s dalšími asi deseti lůžky.

Stany vypadají velmi pohodlně. Koberce, lůžka na zemi, okna, sedátka. Na chladnější počasí mají v každém stanu připravená kamínka. Myslel jsem, že to bude drahé, ale nakonec za to takovou pálku nechtěli. Sice víc než gruzínský průměr, ale nic nesmyslného. Za stan na noc si řekli asi 600 Kč. Případně je možnost ještě pronajmout si postel v tom větším domečku asi za 300 Kč na noc.

Celkově Glamping Tago hodnotím jako neobyčejně hezké ubytování a to i v kontextu Gruzie. Místňáci jsou opravdu přátelští a je to tady trochu jako na táboře. Sezení u ohně, kytara a tak. V létě je taky fajn, že tu je chladněji než dole v údolí nebo dokonce u moře. Velmá vážně uvažuju o tom, že se sem někdy brzo vrátím a strávím tu i víc dnů. Pokud vám teda nevadí takové ty eko-řeči o udržitelnosti a místních potravinách, které se s glampingy obecně pojí - já jsem vůči nim imunní. Nejvíc by lidé přírodu ochránili tím, kdyby nikam necestovali a hezky žili doma, kde mají izolované domy, potraviny z kontrolovaného zdroje a za kanalizací čističku - úplně beze srandy. O tomhle Glampingu si teda fakt nemyslím, že nějak pomáhá přírodě, ale jako místo na pobyt je úplně super.

Toalety, sprchy a umyvárna mi přišla úplně neuvěřitelná. Na čištění zubů s výhledem do údolí nikdy nezapomenu.

V glampingu Tago se dají půjčit i kola a elektrokola. Nemyslím, že je to optimální způsob dopravy po zdejších kopcích, ale jako adrenalinový sport by to někoho mohlo bavit.

Městečko Khulo

Úplně normální gruzínské - adžárské městečko ve svahu nad hlubokým údolím. Pár obchodů, docela dost možností ubytování. Náměstíčko s úřady a kavárnou, hezký kostel, mešita.

V Khulo mě kromě nákupů ovoce a melounů nejvíc bavilo pozorování mraků. Jak je vzduch hodně vlhký a rosný bod jen pár stupňů níže, válí se mraky docela nízko.

Relativně normální gruzínský kostel.

Opět mraky.

V Adžárii zaujalo, jak často je vidět sušené prádlo. Je to vysokou vlhkostí vzduchu, oděvy se prostě musejí sušit dlouho. A hlavně mimo byt, aby odpařená voda nezvyšovala vlhkost v bytě.

Z Khulo jsme odjížděli stopem směrem na Batumi.