Národní park Sataplia

Asi 10 km severozápadně od Kutaisi je národní park Sataplia. Jeho hlavní atrakcí jsou dinosauří stopy. Je asi jen pět míst na světě, kde se dinosauří stopy v měkkém materiálu, který rychle ztvrdnul, dochovaly. V areálu je navíc krátká krápníková jeskyně a nadprůměrná naučná stezka o dinosaurech.

Sataplia je blízko velkého města Kutaisi, asi 6 km na sever. Nenašli jsme v Kutaisi místo, odkud sem prý jezdí sporadický autobus N45. Při hledání nás odchytil taxikář, který nabídnul odvoz za 10 ₾, (asi 100 Kč), což nám přišlo lepší než trávit hodiny hledáním autobusové zastávky. Zpátky jsme jeli stopem.

Vstupné 6 ₾ (vyplatí se). Na začátku národního parku je brána, u které se vstupenky kupují a kontrolují. Není možné vejít do parku individuálně, musí se počkat na hromadný vstup, chodí se jednou za půl hodiny. Tak jsme počkali na skupinu.

Výklad probíhá v ruštině a gruzínštině. Ačkoli rusky umím slušně, rychlou gruzínskou ruštinu jsem nepobral a musel průvodce požádat o pomalejší a jednodušší výklad. To se mu nechtělo, tak nám raději říkal důležité věci anglicky ve dvou větách individuálně. Záleží ale, na jakého připadnete průvodce.

U vstupu jsme si dali zmrzlinu a potkali speleologa, který údajně jezdí do Čech a do Bratislavy.

Největší atrakce, dinosauří stopy. Ještě před několika lety byla skála se stopami pod širým nebem, dnes už nad ní stojí chodníček a nad chodníčkem střecha. Na okolních zdech jsou obrázky dinosaurů v nadživotní velikosti.

Vlastně to vypadá, jako kdyby se přes mokrý beton rozběhlo hejno nějakých velkých kuřat. Největší stopy jsou o něco málo větší než lidská dlaň. Jsou asi 70 miliónů let staré, takže ze samotného konce druhohor. Nikde jsem se nedozvěděl, jakému druhu stopy patří. Otiskly se do mokrého sopečného popela, který brzo přikryla další vrstva materiálu z blízkého vulkánu.

Stopy si nemůžete prohlédnout z blízka, ale asi jenom ze 2 metrů z vyvýšených chodníčků. Nebo si je přiblížit foťákem. My jsme se po prohlídce, která byla hodně rychlá, ke stopám vrátili a v pohodě si je vyfotili.

Pro srovnání: stopy savců v měkkém betonu vyfocené týden dříve v městečku Mestia.

Prohlídka po stopách pokračuje směrem k jeskyni lesem. V lese jsou 3 nebo 4 zastávky u hezkých soch dinosaurů i s informačními tabulemi. Průvodce o zvířátkách něco říká, ale není mu moc rozumět. Z různých videí jsem pochopil, že sochy jsou robotické a dovedou se omezeně hýbat. Ale buďto to nezapínají, nebo to mají rozbité.

Tyranosaurus v subtropickém pralese kolchidského typu. Tyranosaurus je představován sochou v životní velikosti, kolchidský les zejména buxusem. Je hodně zvláštní procházet lesem, který je tvořen stromy, které se u nás zastřihávají do francouzských parků.

Jeskyně Sataplia je relativně krátká. Pro Čechy zvyklé na krasy to není až taková atrakce, ale v horkém dni je to příjemné zpestření v chládku.

Největší krápník se jmenuje srdce. Stejně jako zbytek jeskyně má kýčovité nasvícení jedovatými barvami.

Po jeskyni jsme dostali rozchod. Zajímavý je ještě pavilon s kostrou iguadona (aspoň myslím, že jde o iguadona). Ke kostře není přístup, takže nevím, zda je původní, ale opět hádám, že jde o zdařilou sochu.

Parková úprava je další charakteristikou parku Sataplia. Pokud jedete do Sataplie za divokou přírodou, bude lepší odbočit někde do lesa. Ještě jsme prý vynechali vyhlídku s podobnou stavbou.

GPSky. Brána parku 42.30913, 42.67132, vyhlídková stavba 42.30969, 42.67535, údajné místo, odkud z Kutaisi odjíždí autobus 42.27154, 42.70070, ale spíš tam chytíte taxík.

Dalších 7 km na severozápad (GPS 42.37618, 42.60054) je další atrakce, jakási Prométheova jeskyně. Tam se nám nechtělo, protože nás jeskyně moc neberou. Ale má být významně větší než jeskyně v parku. Dopravit se tam jinak než taxíkem nebo na kole považuji za nemožné. Raději jsme se vrátili do Kutaisi a stihli ještě tentýž den navštívit klášter Gelati.