Abastumani

Oblast Abastumani tvoří západní část Národního parku Borjomi-Kharagauli. Jsou to hory a v jednom z jižních horských údolí je městečko Abastumani. Má trochu ambici vypadat jako lázeňské město a asi i v minulosti ten status mělo, ale obecně je to město spíš zanedbané. V roce 2023 se tam výrazně staví, hlavně silnice a chodníky, tak to třeba prokoukne. Dají se tu dokoupit základní potraviny, pokud tudy půjdete do hor.

Do Abastumani je vlastně docela obtížné se dostat. Ačkoli to vypadá, že ze severu od Baghdati a Saimre vede přes hory do Abastumani hlavní silnice č. 14, je to obvyklý silniční gruzínský klam. Ta cesta v úseku Saimre - Abastumani není silnice, ale prostá šotolinová cesta přes dvoutisícovkové sedlo. K jejímu překonání za horšího počasí pravděpodobně nestačí ani normální auto, je potřeba mít auto s náhonem na všechna čtyři kola. Po té cestě samozřejmě nejezdí nic jako hromadná doprava a i stopování, jinak nejlepší doprava v jižní Gruzii, je přes hory velmi nejisté, protože tam prostě skoro nic nejezdí.

 
Takže do města Abastumani se dá dobře dostat jenom z jihu, ze silnice od Akhaltsikhe do Adigeni a Zarzma a na správném místě odbočit. Od křižovatky se to dá 10 km dojít, lepší je to dostopovat.

Turistika v okolí

V horách okolo Abastumani vede několik značených turistických tras. Žel, v mapách na Mapy.cz (tedy OSM) nejsou zamapované, takže nevím, odkud kam vedou. Náhodou jsme natrefili jen na žlutou značku vinoucí se po východním úbočí hor nad městem. Celkem příjemná pěšina, ale nevíme, odkud kam přesně vede. Její průběh jsme hádali jenom z jakési mapy vyfocené u kempu NP.

Nad městem končí na silnici asfalt (třeba ho dodělají). Národní park tu má zřízený oficiální kempink jménem Sagushago. Chtějí za člověka asi 40 Kč na noc, což odpovídá ceně za permit na přespání v národním parku Borjomi-Kharagauli. Je ale evidentní, že tady v Abastumani po turistech klasický vstupní permit nikdo nemůže požadovat, protože informační středisko parku je odsud vzdálené 70 km.

Národní park má divnou hranici. Dospěl jsem k závěru, že silnice a zastavěné pozemky v národním parku nejsou, všechno ostatní v parku je. Teoreticky by tedy veškeré volné kempování mělo podléhat permitu. V praxi bych se nebál postavit si tu stan někde za říčkou na pravém břehu, kdybych potřeboval přenocovat. Ale asi ne úplně naproti oficiálnímu kempu. Mimochodem se nám ten kemp moc nelíbil a stáli v něm s auty hasiči.

Všechno to tu ještě formálně patří pod národní park Borjomi Kharagauli, takže hlavní informační centurm to má u Borjomi, což je taky jediné místo, o kterém vím, že se tam dá získat permit. To ale neznamená, že se do hor nesmí nebo že se nedá permit sehnat jinde a jinak. Ale dopravně je Abastumani dostupné o dost hůř než Borjomi.

Kdybych se chtěl nad Abastumani vydat do hor, asi bych to zkusil i jako přechod ze severu nebo z jihu na sever. V tom případě je Abastumani dobré místo pro nákup zásob a výchozí bod. Další dobrý bod je Saimre, což je solidní lázeňské město (skoro zápaďácké) severně od Abastumani. Do Saimre vede z Baghdati asfaltová silnice.

Hory nejsou v nejvyšším bodě sedla nebo na turistických cestách moc vysoké (na Gruzii), asi jen 2500 metrů. Hory by se měly dát přejít za dva dny, ale dá se udělat hřebenovka a v horách zůstat delší dobu. Jestli chcete tip na opravdu drsňáckou vrcholovou cestu přes hory Meskheti na čtyři nebo pět dnů pod stanem, tak přejděte z Abastumani do centrální nížiny někam k Vani (to je ta vesnice s horkými prameny kousek od letiště Kutaisi). Po celou cestu by se měla dát jít vrcholovka kolem 2000 m n. m. a s vrcholy těsně pod 3000. Voda by měla být aspoň jednou denně. Cesta sice pravděpodobně není značená (možná je značená mezi Jaji a Abastumani), ale je jasně patrná v mapách. Dohromady tak 80 km. Cestou je jezero Jaji (Jaji Lake), kolem vrcholů Mamlismta, Mepistsokaro, Didi Loboroti a Shua Gora, cílová vesnice Ukhuti (3 maršrutky denně do Kutaisi). Nebo totéž opačným směrem.

Na vrcholové turistické značené trase Zekari Pass Trail by měla být nová turistická chata se zdrojem vody někde v lokalitě 41.8243N, 42.7937E.

restaurace Sakalmakhe v nejvyšší části Abastumani.

Jako nejlepší místo v Abastumani jsme vyhodnotili rybí restauraci Sakalmakhe. Jezdí tam i Gruzínci na oslavy nebo na piknik, ale jsou v pohodě. Hospoda nás bavila, není na gruzínské poměry drahá (lehký nadprůměr), zato je v krásném prostředí. Leží ale už hodně vysoko nad městem, asi půl hodiny pěšky. Skrze restauraci Sakalmakhe prochází i žlutá turistická značka, ale dá se tam samozřejmě i dojít a dojet po hlavní cestě.

Náhodou jsme viděli, jak si přivážejí do sádek živé jesetery.

Klasicky jako všude v Gruzii se dají potkat krávy. Cesty jsou rozestavěné.

Kostelík dole ve městečku. Rychlofotka z auta, něco jsme skrz centrum cestou do hor stopli.

Oprava mostu ve městě. Snad tam teď budou lepší silnice.

Veverka v lese nad Abastumani.

Ne všechny domy jsou používané. Abastumani na mě dělalo dojem, že je to sice výstavnější lokalita s rekreačním potenciálem, ale trochu už za zenitem. Třeba se to ještě někdy opraví.

Kromě rozpadlých budov jsou tu i velmi honosní sídla, asi nějakých oligarchů.

Čtyři turistické mapy vyfocené u infocentra národního parku. Kdybyste chtěli podrobnější, napište mi, vyhrabu někde originální nezmenšené fotky.

Údolím Abstumani protéká říčka s velmi čistou vodou. Místní se koupají na různých loučkách na pravém břehu, kde by se asi dalo i dobře tábořit.

Na západním srázu nad městečkem stojí astronomická observatoř (Abastumani Astrophysical Observatory, těsně za hranicí Národního parku. Dá se k ní dostat dvěma různými cestami a asi i nějakou lanovkou. Tohle je ukazatel na tu delší cestu, která vede hodně obloukem na sever.

Říčka v oblasti rybí restaurace, před cestou do hor.

Pohled zpět na údolí Abastumani.

Největší důležité město v okolí Abastumani je Akhaltsikhe.