Akhaltsikhe

Název Akhaltsikhe by se česky mohl zapisovat Achalciche, protože se přesně jako Achalciche čte. Já se podržím zápisu Akhlatsikhe, protože se to tak do latinky přepisuje oficiálně.

Zásadním důvodem, proč Akhaltsikhe navštívit nebo se tu aspoň stavit, je moc hezký hrad Rabati.

Druhým dobrým důvodem je, že Akhaltsikhe je zdejší důležitou křižovatkou. Skoro každý, kdo jede do téhle části jižní Gruzie, musí přes Akhaltsikhe, hlavně protože ostatní cesty jsou mizerné.

Hrad Rabati

Hrad Rabati je docela velký a malebný. Z větší části ho postavili Turci v 18. století jako obrannou stavbu. Zdejší provincie Turkům připadla na konci 16. století. Ruskému impériu se ji podařilo dobýt 1828.

Do hradu se dá dostat bezplatně. V horní části hradu mají placený okruh, stupenka stála tuším 5 lari (ekvivalent 40 Kč).

Vstupenku do horní části hradu jsme se rozhodli nekupovat, protože bezplatná část hradu byla tak velká, že jsme ji měli problém za hodinu obejít.

Kromě hlavní brány existuje ještě jeden vchod do hradu (z hradu) směrem na jih.

Přímo v areálu hradu byly trochu dražší, ale hezké restaurace.

V roce 2012 byla dokončena rekonstrukce hradu, která hrad zpřístupnila turistům. Předtím to tu možné vypadalo žalostně. Teď to v některých místech naopak vypadá až moc nablýskaně.

mají tu hezky udržované parčíky a jezírka

Placená část v horní části vypadala zajímavě, ale nešlo to stíhat. Rozumě stíhat. Do všech věží se toti dalo vlézt, po hradbách vedla spousta cest.

Pokusy o romantickou architekturu, hezké parčíky.

Na hrad Rabati jsme se vypravili i při naší druhé návštěvě Akhaltsikhe, tentokrát večer. Trochu jsme doufali v efekt "Zlatá ulička", ale ne, placené části večer nebyly přístupné. Ala stejně jsme objevili nové další cesty a věže v neplacené části hradu.

Město Akhaltsikhe

Výhledy z hradeb na město dávají základní představu o městě Akhaltsikhe.

Akhaltsikhe má dvě odlišné části. Jednak takové klidnější městečko kolem hrau, jednak na východě za řekou modernější a pravoúhlejší normální město. Asi je i mladší. Jsou tam úřady a obchody. Naopak nejvíc možností ubytování je ve starém městečku pod hradem.

Blízko hradu jsou i dvě staré synagogy. Židé už tu pravděpodobně nežijí, protože jedna synagoga je vybydlená a druhá zavřená.

Ubytování v Akhaltsikhe

Jako nejlepší ubytování jsme vyhodnotili velmi levný pokoj Aloha House. Je to pokojík v patře, v soukromém domě. Má i klimatizaci, což může být v létě výhodné. Platili jsme asi 300 Kč za dva lidi. Odkaz na Booking Aloha House.

Pokoj v Aloha house, koupelnička je přilepená k pokoji vlevo.

Dvůr v domě Aloha House. Po příjezdu nám dali meloun. Pan domácí pak povídal, jak vozil z Evropy auta a jak teď podniká. Je trochu těžší hotýlek najít, musí se najít šedivá brána a dvůr je za ní.

Cestování kolem Akhaltsikhe

Krajina kolem Akhaltsikhe je už otevřená, nejsou to lesy jako kolem Borjomi. Stromů je málo, hodně se pase. Dost se to tu už podobá Arménii nebo východnímu Turecku. Správně se téhle provincii říká Meschetie.

Akhaltsikhe je důležité jako křižovatka silnic, které mají asfalt (to není vtip, asfalt není v jižní Gruzii samozřejmost).

Ještě víc arménsky vypadá krajina při další cestě směrem na jihovýchod, například do údolí Vardzia nebo dál do Džavachetie. Do Vardzie by měly z Akhaltsikhe jezdit maršrutky.

Na severovýchod je lázeňské město Borjomi, jede se krásným údolím údolím řeky Mtkvari. Projíždí se i kolem národního parku Borjomi-Kharagauri, což jsou krásné hory.

Směrem na západ se dá přes sedlo Goderdzi přejet do Adžárie a dál k moři do Batumi, ale potřeba mít dobré auto, protože přes sedlo nevede asfaltová silnice a v zimě to nejde projet vůbec ničím.

Tady - jižně pod hradem - jsme stopovali cestou na západ, směrem k Batumi. Hlavní silnice ve skutečnosti vede do východního Turecka přes jediný hraniční přechod široko daleko. Nakonec jsme ale odsud jeli ještě jinam, totiž na severozápad do Abastumani, což je další hornatá část národního parku Borjomi-Kharagauri dál na západ.

I silniční cedule reflektují situaci, kdy se dá jet jen na pár míst.

Ulička ve východní, nové části Akhlatsikhe. Tady bydlí normální lidé. Ocitli jsme se tu náhodou, když nás nějací policajti stopem dovezli na benzínku.