Mirveti

Mirveti je mrňavá obec (ani snad ne vesnice) asi 20 km jihovýchodně od Batumi. Je zajímavá tím, že u ní je hezký vodopád. Také je častým cílem půldenních výletů z Batumi. Kromě výletů na koních se tady dá sedět na břehu řeky a pozorovat, jak se lidé na úzkém mostě snaží vyhnout autům, aniž by jim ulomili zrcátka.

Do Mirveti se dá z Batumi dostat vlastně dost špatně. Pokud tu jezdí maršrutky, nevím o nich. My jsme se nechali dovézt k soutoku Adžary a Čoruhu a zbylé dva kilometry došli po silnici. Zpátky do Batumi jsme hned za mostem u Mirveti stopli první auto a ani nás to nepřekvapilo, stopem se v jižní Gruzii jezdí hodně dobře. Kdo nechce stopovat, určitě sežene taxíka (např. Bolt) nebo dojde zpátky zase na hlavní silnici.

Vodopád Mirveti, hlavní atrakce. Vodopád je tvořen potokem padajícím ze skály, prostě klasika.

Když jsem vodopád Mirveti označil za hlavní atrakci, tak jsem podcenil místní most. Nápis na mostě říká "Most - pýcha vesnice". Tady pýchu postavili takovým způsobem, že se na ní nedá vyhnout jedoucí auto a chodec. Nebo teda dá, ale velmi špatně a opatrně. Vlastně mě mrzí, že to nemám vyfocené. Občas, když se na most pustí více chodců najednou a proti nim to zkusí auto, jsou z toho dost zoufalé situace.

Most vede přes řeku Çoruh, která teče z Turecka. Je to velká řeka, ale nedá se to už moc posoudit, protože je před mořem vzdutá a není vidět, že by tekla. Mirveti má nadmořskou výšku asi 30 metrů. Kousek dál se do řeky Čoruh zprava vlévá řeka Adžara (to je ta, co protéká hlavním údolím Adžárie).

Na řece jsou vidět motorové čluny, jezdí hodně rychle a je to jako že zábava. Projížďka člunem stojí prý v přepočtu 1500 Kč. Je to zábava hlavně pro Rusy a Araby.

Na břehu řeky roste bujná subtropická vegetace. Větší část cesty od mostu k vodopádu se dalo urazit po téhle velmi příjemné pěšině.

V létě je v okolí Batumi většinou horko, tak jsou všichni rádi, když je zároveň pod mrakem, protože pak nepálí sluníčko. Spolu s vysokou vlhkostí vzduchu a bujnou zelení to už dost připomíná džungli z dobrodružných románů. Místní říkali, že Mirveti bylo v období Sovětského svazu místem s nejvyšší roční průměrnou teplotou.

Na louce za příjezdovým mostem se půjčují koně na projížďku, asi 300 Kč za hodinu. Další zajímavostí v Mirveti je velmi starý klenutý most.

Nápověda ke klenutému mostu říká, že byl postaven "koncem středověku". Byl na cestě spojující zdejší část Gruzie s říší Tao Klaržety, což byla středověká gruzínská říše na území části dnešního východního Turecka.

V létě odpoledne je pod vodopádem docela dost lidí. Zhruba nastejno se střídají Rusové, Arabové, Gruzínci.

Vodopád je takový normální. Trochu se mi teď při psaní už plete s vodopádem v národním parku Mtirala, který byl ale o třídu lepší. Tenhle vodopád Mirveti je vysoký odhadem asi jen patnáct metrů.

Hospůdky za mostem jsme načítali asi tři. My se nechali ukecat od nějakého pána, který nám kromě čaje udělal i špízy. Sedělo se tu dobře. Nutno přiznat, že jsme do Mirveti jeli jenom proto, abychom trochu zabili čas, který nám zbýval do potkání se s kamarády v Batumi. Kdybychom ten půlden neměli, tak bychom sem možná nejeli nebo bychom jeli jinam. Ale celkem to tu nebylo vůbec špatné.

Fotka z cesty zpátky. Řeka je Čoruh, vpravo se vlévá řeka Adžara.

Trochu jsem doufal, že jižně od Mirveti bude další hraniční přechod do Turecka. Ale není, ačkoli to na některých mapách tak vypadá. Do Turecka se musí přes Batumi a pak kolem moře přes Sarpi.