Národní park Mtirala
Hezké subtropické pralesy poblíž Batumi. Vysoké hory, vodopád, jezírko, několik turistických cest. Pohoří Mtirala patří do Malého Kavkazu a do Meschetského hřbetu. Nadmořská výška 200 m až 1764 m.
V nižších polohách a v okolí parku se pěstují ořešáky, v horních oblastech
lesa převládá buk východní (Fagus Orientalis), v podrostu rododentrony.
Park Mtirala je výborným cílem jednodenního výletu z Batumi. Ale nutno říct, že za den se nestihne ani vyjít na vrchol a zpátky. Obvykle sem návštěvníci jezdí z Batumi jenom projít se k vodopádu a sednout si do hospody. Kdo si chce národní park Mtirala průjít důkladněji, měl by si to naplánovat minimálně na dva dny s přespáním.
Moc krásné staré bukové lesy.
V podrostu jsou rododendrony. Obvykle tu panuje vysoká vlhkost vzduchu.
Velkým lákadlem je 15 metrů vysoký vodopád Tsablnari.
Kudy v parku Mtirala jít
V Chakvistavi startují dvě značené cesty. Naštěstí jsou zakreslené do map na mapy.cz.
Kratší cesta má 7 km. Napřed vede po nižších polohách kolem vesnice. Myslel
jsem, že přírodně není
tak zajímavá, protože tam jsou převážně ořechové sady, ale zajímavá byla. Napřed
obchází jezírka na řece jižně nad vesnicí Chakvistavi, pak je tam nějaký lanáč a
pak má odbočku k vodopádu Tsablnari (jižní svah, vodopád 15 m). Nakonec se
škrábe do toho šíleného kopce hezkou pěšinou s moc pěknými výhledy.
Druhá, západnější značená cesta z Chakvistavi vede také na jih, ale víc do lesa a do kopce.
Prochází kolem velmi malého vodopádu, ale je to spíš jen malá peřejka na potoce. Cesta nevede podél
potoka, ale lesem po celkem obyčejných lesních cestách. Při první návštěvě jsem
ji zvolil jako cestu směrem nahoru, aspoň to utíkalo.
Ve výšce 1100 m n. m. se obě značené cesty spojují a dál pokračuje do kopce už
jen jedna. Jít jednou cestou nahoru a druhou dolů je jediný způsob, jak si kolem
Chakvistavi udělat několikahodinové kolečko.
Ve výšce 1230 je u cesty přístřešek. Vypadá jako malá chata, má zdroj vody a ohniště, takže se přirozeně očekává, že tu turisté podnikající dvoudenní túru přespí. Pravděpodobně nebude zamčený, ale zeptejte se v návštěvnickém centru. GPS přístřešku je 41.6472, 41.8793. Trek k přístřešku se udává jako dvoudenní, protože je to z Chakvistavi 9 km do šíleného kopce. Přesnou polohu vodního zdroje neznám, udává se, že je výšce 1235 m plus mínus, takže to pravděpodobně bude na GPS 41.647, 41.882. Do přístřešku se vejde až 8 lidí a protože v kopcích žijí medvědi, někteří doporučují trávit noc spíš v něm než ve stanu.
Přechody parku Mtirala
Nemusíte jít jenom z Chakvistavi. Pokud s sebou máte stan nebo máte jinak vymyšlené přespání nahoře (například ve výše zmíněném přístřešku), park se hodí i na přechody. Výchozí body jsou různé:
- Chakvistavi na severu už jsem zmiňoval
- Ortabatumi na západě je vlastně předměstí Batumi a jedna ze značených cest začíná i tam. Osobně bych tady spíš přechod končil, protože bude snadné se z Ortabatumi dostat.
Dá se jít i z údolí řeky Adžary, což je vhodné zejména v případě, že už v Adžárii jste a jedete z východu. Kdo šetří metry, může se nechat taxíkem nebo stopem vyvézt i pár set metrů do kopce k lesu. Výchozí místa jsou:
- Kveda Makhuntseti je spíš křižovatka než obec, dá se vyjet do Zundaga.
- Ze Zeda Makhuntseti se chodí od řeky pěšky, protože cestou je pěkný vodopád. Ale i ten se dá objet a začít trochu výš.
- Pirveli Maisi je asi nejčstější výchozí bod. Cesta má odbočku na zříceninu Tsivasula, což je pár sotva stojících zdí.
V těchto třech místech začínají různé značené cesty, které všechny míří hodně do kopce k hoře Makhuntseti (1386). Tam se cesty opět rozcházejí na sever do Chakvistavi nebo na západ do Ortabatumi a Batumi.
Krom toho bych se asi nebál vydat se po žádné cestě vyznačené v mapě. To znamená dál na východ. Národním parkem Mtirala začíná Meschetský hřbet - podjednotka Malého Kavkazu. Meschetský hřbet se táhne až k Borjomi, jeho součástí je i okolí Abastumani a národní park Borjomi-Kharagauli (východně od Borjomi pokračuje k Tbilisi jako hřbet Trialetský. Je to velká hornatá část Gruzie, která není skoro vůbec obydlená a přes kterou ze severu na jih nevedou dobře sjízdné cesty. Určitě by se tam dal udělat dvoutýdenní vandr po dvou- a třítisovkách. Nemá sice všude propojení cestami, ale ono by se to nějak zvládlo.
Doprava do parku
Hlavním výchozím místem do parku Mtirala je obec Čakvistavi (psáno obvykle Chakvistavi) ležící v údolí v severní části parku. Do Chakvistavi se dá z Batumi dostat taxíkem nebo kombinací autobusu a taxíku.
Čakvi (Chakvi). Asi nejlepší je to autobusem do města Chakvi (Čakvi), které
ještě leží na pobřeží, ale i tak už tu mají ceduli národního parku. Do Chakvi by
pravděpodobně měla jezdit jedna z verzí batumského autobusu č. 10 (asi 10b, tedy
ta druhá, než co jezdí k botanické
zahradě).
Další možnost je chytit maršrutku číslo 40, ta jezdí ještě dál do obce Khala, což je od Chakvistavi ještě blíž (asi 9 km). Já jsem jednou maršrutku 40 z Khala použil na cestu zpátky. Konečná zastávka linky 40 je v mapy.cz pojmenována česky doslova jako "Maršrutka 40". Je ale z parku ještě hodně daleko.
Dál do parku se z Čakvi nebo Khala dá dostat jedině taxíkem či pěšky. Možná by se také dalo z Chakvi nebo Khala dostopovat, ale i pak bude řidič pravděpodobně očekávat drobnou platbu. Možné je vzít to i celé z Batumi taxíkem, taxík jede z centra Batumi 45 minut, ale možná bude drahý nebo vás odmítne vzít, protože se mu nevyplácí do Chakvistavi jet - na zpáteční cestu asi nikoho nesežene.
Autobus do Chakvi stojí 1 lari (8 korun), maršrutka do Khala 2 lari (17 Kč), taxík Bolt z Batumi přímo do Chakvistavi stál ekvivalent 250 Kč.
Návštěvnické centrum parku se nachází na silnici mezi obcemi Khala a
Chakvistavi. Očekával jsem platbu vstupného do parku, ale neplatili jsme nic,
jen jsme projeli kolem.
Další stavení, které se na mapě tváří jako návštěvnické centrum, je ve vesnici Chakvistavi (čte se Čakvistavi). Je to nejnižší stavení ve vesnici s číslem 13. Vypadá to jako velká dřevěná klubovna na kamenné podezdívce, na fotkách kolem stojí stany. Ala tamní personál nic moc neví a spíš je to jenom hotel. Mnohem víc vědí v restauracích.
Nejlepší hospoda je Park Hotel Mtirala. Případné ubytování doporučuji v
protějším Park Cottage (vypadal fakt dobře, ale bude dražší). Největší hospoda
je Mtirala Club House u velkého parkoviště.
Fajn atrakcí naproti největšímu parkovišti je kabinkový most přes říčku. Kabinka
jezdí po lanech, pohání se velkým kolem v kabince.
Příroda v parku Mtirala
Obecně se dá říct, že park je jedno z nejvlhčích míst široko daleko. Myslím, že název Mtirala dokonce znamená plakající hora. Je to logické - hory to jsou vysoké a jsou velmi blízko teplého Černého moře. Navíc od moře na východ, takže většina větrů žene vlhkost přímo na ně. Přesto mě překvapilo, že v parku převládá jako hlavní strom buk, který je pro laika k nerozeznání od buku našeho.
Krávy jsou v Gruzii úplně všude. V národním parku Mtirala je to jiné, tady jsou
jenom v údolích.
ještěrka jakási
houba, jejíž jméno jsem zapomněl. Cestoval jsem tu s biology, tak to vypadalo,
že si to pamatovat nemusím.
Buky občas moc hezky trouchniví i na stojato. Je to radost pozorovat, co všechno
ve dřevu pak žije.
překvapilo mě, že moc hezká byla i samotná cesta po silnici z Khala do
Chakvistavi. Řeka je čistá a ze silnice je často vidět.
Krávy chodí večer po silnici z lesa domů.