Jezero Paravani

Jezero Paravani je největší gruzínské jezero. To je trochu překvapivé, protože ačkoli je jezero Paravani fakt velké, není až tak strašně moc velké. Ale náhodou prostě v Gruzii větší jezera nejsou.

Jezero leží ve vysoké nadmořské výšce 2090 m n.m. v sopečné krajině nedaleko hory Didi Abduli (3300 m n.m.).

Kolem jezera prochází silnice B31 z okresního města Ninotsminda do Tsalka (čti Nynocminda a Calka) a pokračuje dál na východ směrem k Tbilisi kolem národního parku Algeti. U jezera je větší městečko Poka a menší Paravani. V městečkách není nic kromě malých obchodů s potravinami a smíšeným zbožím. Maximum pohostinství tu představuje nedobré a předražené kafe.

Samotné jezero příliš zajímavé není a není ani úplně čisté. Očekával jsem kvůli vysoké nadmořské výšce velmi čistou vodu, ale ve skutečnosti je voda zkalená. Možná za to může intenzivní chov ryb, který byl v okolních vesnicích evidentní. Možná do jezera stékají odpady. Přítoků je málo, jezero je napájeno hlavně podzemní vodou.

Z jezera vytéká říčka Paravani tekoucí do dalšího jezera Saghamo. Dál pak řeka Paravani nabírá přítoky a do řeky Mtkvari (Kura) se vlévá už jako docela velká řeka pod hradem Khervisi, nedaleko Vardzie.

Okolí je botanicky bohaté hlavně kvůli úrodné sopečné půdě a extenzivní pastvě dobytka. Na druhou stranu, jak je to vysoko, je tu většinou dost zima a to i v létě. Břeh jezera je překvapivě vysoký, trávník začíná asi až 10 m nad vodou na srázu porostlém vrbkou úzkolistou.

U jezera jsme náhodou stanovali, na mapách bylo vyznačené tábořiště vedle bramborového pole. Spalo se tu dobře, vlny jezera v noci ve větru pleskaly o břeh.

Kousek za vesnicí Poka jsou zbytky kláštera svaté Niny. Zavřený kostelík, kříž typu "Nina" a pár konstrukcí naznačujících, že je tady občas nějaký život. Zajímavé, nikoli ale nutné na prohlédnutí.

Vesnice Paravani je zemědělská a rybářská.

Chovají se tu krávy a ovce.

Loví se tu ryby a obchodují se v živém i mrtvém stavu.

Topí se sušeným trusem, stejně jako v celé široké oblasti od Arménie po východní Turecko.

Krajinou okolí jezera Paravani už výrazně připomíná Arménii. Částečně se mluví arménsky a že jsme v Gruzii se dalo poznat jenom podle občasného použití ruštiny při smlouvání o ryby. Ruština funguje jako dorozumívací jazyk mezi Armény a Gruzíny.

Kavky

Chudinky rybičky. Loví se jich v jezeře asi docela dost.

Celkově doporučuji jezero Paravani k zastávce, pokud jedete třeba mezi Tbilisi a Akhaltsikhe horní cestou nebo směrem k Vardzii. Jako samotný cíl za to nestojí.