Vardzia

Vardzia je krásné údolí s klášterem vytesaným do skály. Leží blízko jižní hranice Gruzie s Tureckem a do Vardzie je obecně docela těžké se dostat, protože to je daleko všech běžných cest. Ale stojí to za to. Kromě kláštera jsou v okolí ještě další zajímavé staré církevní stavby, horké prameny a hlavně krásná příroda s čistou řekou Mtkvari.

Klášter Vardzia je vytesaný v sopečné skále v přibližně deseti patrech. Nad řekou je klášter asi 100 výškových metrů.

Skalní klášter Vardzia

Původně mělo jít o hraniční pevnost, kterou založil král Jiří III. Mnohem důležitější je jeho dcera, královna Tamara, která má v historii Gruzie důležité místo, mimo jiné protože vládla celých 35 let a byla strašně hustá. Tamara ve Vardzii nechala zřídit klášter a sama ve Vardzii po tři roky pobývala (1193 až 1195), když bojovala proti sousedním vládcům. Pro porovnání - u nás toho období odpovídá knížecí vládě Přemyslysla Otakara I.

Dnes je klášter téměř neobývaný. Mezi jednotlivými patry se dá zajímavě prolézat.

Uvnitř skály je docela hodně místností propojených chodbami. Dobře by se tu hrál dračák. V některých místnostech byly zvláštní komory. Těžko říct, co byly hroby a co kaple.

Asi nejdelší chodba vede ke studni, odkud obyvatelé kláštera brali vodu. Dnes je studna od přístupné chodby oddělená sklem. Aby lidé neměli žízeň, je tu bublací automat na vodu.

Některé chodbičky jsou dost úzké, měl jsem občas problém nenarážet hlavou o strop (vzal jsem si raději čepici, doporučuju, pokud nemáte helmu, což asi nemáte).

V části kláštera bydlí několik málo mnichů. Chodí v černém a nenápadně se ochomýtají kolem turistů. Možná tu i slouží mše.

Čelní stěna kostela. Vevnitř v kostele se nesmělo chodit, protože jsou tam nejvzácnější fresky. Podle spousty fotek vnitřku kostela na internetech je zřejmé, že turisté zákaz focení moc nerespektují. Kostel je centrální místo skalního kláštera. Začínají u něj nejzajímavější chodby vnitřkem skály.

Některé cesty v nižších patrech kláštera jsou zavalené a zarostlé. Nemá smysl je zkoušet projít, pokračuje to dalším závalem nebo koncem cesty.

Údolí Vardzia je hezké bezlesí. Je znát, že už to tu klimaticky je sušší, podobně jako v Arménii a ve východním Turecku. Ostatně ani do Turecka, ani do Arménie není daleko.

Myslím, že by zdejší okolí bylo skvělé na vícedenní vandr.

Přepis cedule o historii kláštera, překlad z té anglické verze, kontrolováno proti ruštině:
"Zázrak vytvořený Bohem" - tak popsal město Vardzia, vytesané ve skále, v šestnáctém století perský historik. Vardiza je výjimečná památka uměleckého a historického významu kvůli své architektuře a freskám. Gruzínský král Jiří III. ji začal stavět ve druhé polovině 12. století a jeho dcera král-královna Tamara výstavbu dokončila. Vardzia sestává z asi šesti set místností vyhloubených ve skále umístěných v mnoha patrech. Královské komnaty, obytné místnosti, mnišské cely, kchyně, stáje, vinice a galerie, které to všechno propojují, tajné a každodenní tunely, bazén a vodobodní systém byly umístěny čtyři kilometry od vesnice Horní Vardzia. Hlavní stavba klášterního komplexu je chrám zesnutí Svaté Panny. Freska od malíře Giorgi Chari (1184 -1186) kromě náboženských scén uchovala i podobu Jiřího III., Tamary a jejího staršího úředníka Rati Surameli. Věž zvonice, vyzdobená kamennými řezbami, jedna z nejstarších gruzínských zvonic, patří do druhé pooviny 13. století. Další malovaný kostel je v oblasti "Ananuri" (???), jeho stěny jsou vyzdobeny malbami z 13. a 15. století. Klášter Vardzia byl přepadej a vypleněn Íráncem Šahe Tamazem v roce 1552. Potom zde duchovní život upadl, přestože úplně nevymizel. V roce 1938 bylo ve Vardzii založeno jedno z prvních konzervačních muzeí v Gruzii. V roce 1988 zde ožil klášterní život. 

Fakt nevím, co myslí tím "Ananuri". Ananuri je pevnost severně od Tbilisi, takže úplně jinde. Není mi známo, že by se nějaké části Vardzie říkalo Anauri.

Praktické informace o klášteru a údolí Vardzia

Obecně je těžší se sem dostat. Také je těžké naplánovat si cestu do dalších míst v okolí, protože tu toho moc extra zajímavého není. Určitě doporučuji cestovat přes Akhaltsikhe nejen protože je to důležita křižovatka, ale protože Akhaltsikhe je také samo o sobě hezké město.

Maršrutky do Vardzia jezdí z Akhaltsikhe. Je potřeba se v Akhaltsikhe ptát na Vardzii pod hradem na hlavní křižovatce. Přímo do Vardize by měly jet dvě maršrutky denně, jedna kolem poledne a jedna po páté odpoledne. Další maršrutky by měly jet z Akhaltsikhe do Mirashkhani, což je vesnice v údolí ještě za Vardzií. Kdyby nic z toho nevyšlo, určitě z Akhaltsikhe něco pojede do Aspindza nebo Toloshi. Z Toloshi nebo Khertvisi je Vardzia pěšky ještě daleko (kolem 20 km), ale je to aspoň nějaké přiblížení.

Dá se sem dostat samozřejmě také autem nebo nějak po vlastní ose, takže na kole, stopem, taxíkem apod. Vzhledem k odlehlosti údolí Vardzia mi vůbec nepřijde blbé půjčit si na cestu sem auto, spoustu věcí to zjednoduší.

Pod klášterem je u řeky opravdu velké parkoviště.

Lístek do kláštera stojí 15 GEL, což bylo (v roce 2023) asi 120 Kč.

Po zakoupení lístku se jde od pokladny asi 110 výškových metrů do kopce. Za nějaký poplatek se nabízí svezení mikrobusem. My jsme si to vyšlápli, bylo to hezké, ale může to zdržovat. Nahoře před vstupem do samotných skal je pitná voda, takže není nutné ji tahat do kopce s sebou.

U vstupu do kláštera jsou dvě otevřené hospody se zahradou a posezením u řeky. Jídlo bylo normální, ale výhled úžasný a pohoda značná. Já jsem se při čekání, než kamarádi skončí s večeří, i skočil namočit do řeky.

Ubytování: Přímo ve Vardzii jsou asi čtyři hotýlky, všechny přes řeku. Taoskari Hotel je k mostu nejblíž a je to hezké jednoduché ubytování se zahradou. Další ubytování se pořádně ani nejmenují, nebo jsem to nenašel. Na konci vesnice, asi 1 km od kláštera, je hotel Gvala, což je také velmi jednoduché ubytování v patře domu.

V okolí je docela hodně možností postavit si někde stan a přespat. Kromě kempování úplně na divoko se dá spát v placeném kempu u řeky. Nějaká místa na táboření by měla být kousek do kopce na jižním svahu. Krom toho se dá stanovat  pod dalším klášterem Vanis Kvabebi, kde je navíc i voda.

Jídlo nevím, kde sehnat jinde než v restauraci.

Okolí Vardzie

Kilometr proti proudu je na levém břehu řeky horký pramen (na tom samém břehu, co je klášter). Je to trubka se stříkající horkou vodou a malý baráček zastřešující bazének. Obvykle je otevřený a opuštěný.

Ve Vardzii je most a řeku Mtkvari lze po něm snadno překonat.

Výš v údolí je boční údolí s odbočkou do Horní Vardzie (Upper Vardzia), což jsou zbytky staré vesnice. Stojí tam kostel a asi čtyři další stavení. Za samostatnou návštěvu asi nestojí, jen kdybyste šli kolem. Poslední obec v údolí je Mirashkhani (čte se Mirašchany). Dál cesta není, údolí vede do Turecka. V mapě jsou sice cestičky, ale nechodil bych tam, nepřišlo by mi to vzhledem k blízkosti hranic bezpečné. Turci jsou hodní, ale pokud jde o bezpečnost hranic, hodně ostří.

Kousek dolů (asi 2 km) od Vardzie po proudu je na pravém břehu nad silnicí další klášter Vanis Kvabebi. Má být z osmého století, tedy ještě starší než samotný klášter Vardzia. Dva skalní kostely, jeden postavený, druhý vytesaný ve skále. Taky je to dost do kopce, odbočka je jasně patrná od silnice. Sám se ho kvůli nedostatku času usel vynechat (škoda). Určitě stojí za to, má být v některých ohledech i hezčí než samotný klášter Vardzia, ale je menší.

Na kopcích nad údolím jsou normální gruzínské vesnice. Do vesnice Apnia by měla vést prudká, ale většinou sjízdná cesta. Z kopce do údolí tam startují paraglidy. Údolí je vysoké asi 500 výškových metrů, takže docela dost.

Hrad Khertvisi (čte se Chertvisi) stojí o 19 km níže po proudu Mtkvari, nad soutokem s řekou Paravani (ta teče z jezera Paravani). Přímo pod hradem se cestou k Vardzii projíždí, my jsme neměli čas na zastavení. Asi škoda. Příště tam zastavím a hrad si prohlédnu.

Hrad Khertvisi je spolu s Vardzií navržen na zapsání v Unesco pod názvem Vardzia-Khertvisi. Ale ještě to zapsáno není, je to ve stavu "tentative".

Hora za údolím se jmenuje Erušeti.

Osobní poznámky

Vardzia byl důvod, proč jsem se původně vůbec vydal do Gruzie. O Vardzii jsem se dozvěděl v turecké Kapadokii, kde je podobných starých obydlí vytesaných do skal nevýslovný počet. Sopečný původ skal s vytesanými místnostmi a tunely má prostě Vardzia s Kapadokií společný. Když jsem se ale v roce 2012 vydal do Vardzie poprvé, vůbec jsem se sem z Batumi nedostal, protože se v dubnu prostě nedalo přejet Adžárií a přes sedlo Goderdzi.

Další podobné místo v Gruzii je Uplisciche. Skála tam ale nemá sopečný původ.

Jiřičky obývající skály si lepí hnízda pod stropy staveb.

Rackové poletující nad řekou mě večer fakt hodně bavili.